Latina nejen skloňuje, ale také časuje. Tak jako čeština. Časujeme pomocí koncovek. Konjugační typy jsou v latině jen čtyři. Představme si nyní 1. konjugaci.

Jako vzor si můžeme vypůjčit např. sloveso AMPUTÓ, ÁRE - právě koncovka infinitivu ÁRE je pro vás jednoduchým znakem, že se jedná o 1. konjugaci. Proto se tyto koncovky musíte učit se slovíčky!

Latina rozlišuje aktivum a pasivum, tj. činný a trpný rod - já něco dělám, nebo mně je něco děláno:

amputuji 1. os. sg. aktíva amput-ó

amputuješ 2. os. sg. aktíva amput-á-s

amputuje 3. os. sg. aktíva amput-a-t

aputujeme 1. os. pl. aktíva amput-á-mus

amputujete 2. os. pl. aktíva amput-á-tis

amputují 3. os. pl. aktíva amput-a-nt

jsem amputován 1. os. sg. pasiva amput-or

jsi amputován 2. os. sg. pasiva amput-á-ris

je amputován 3. os. sg. pasiva amput-á-tur

jsme amputováni 1. os. pl. pasiva amput-á-mur

jste amputováni 2. os. pl. pasiva amput-á-miní

jsou amputováni 3. os. pl. pasiva amput-a-ntur

Poznámky:

• ono oddělené -a- je vlastně kmenové a, pamatovat si to sice nemusíte, ale brzy poznáte, že jednotlivé konjugace se liší právě svými kmenovými samohláskami, vlastní koncovky jsou shodné pro všechny konjugace. Pro klasickou latinu navíc platí, že se kmenové samohlásky mění s časy, je tedy důležité je umět, pokud chcete latinu obsáhnout celou. Ve zdravotnické latině se ale s něčím takovým nesetkáte.
• imperativ amput-á amput-áte amputuj, amputujte
• infinitiv amputáre amputovat

Příklady: sánás - léčíš, auscultátur - je vyšetřován, cúrá - pečuj nikoli ego sánó tu sánás -já léčím, ty léčíš, to by bylo moc, latina nemusí k jednotlivým tvarům uvádět zájmena