Imperativ futura - teorie
Vydáno dne 10.04.2016
Jakub Adam Augustin Volf vytvořil souhrnný přehled tvoření a používání imperativů v latině. Jedná se o ucelený výklad, který svým rozsahem zcela přesahuje obvyklé přehledy latinské gramatiky. Článek je určen pokročilým latinářům. K jednotlivým výkladům pan Volf vytvořil také přehledné tabulky a cvičení. To vše si ukážeme v dalších článcích.
Imperativ futura
jedná se o imperativ, jenž náleží do gramatických prvků spíše archaické latiny je běžný v úředních a jiných legislativních textech v běžné latině se s tímto imperativem hojně nesetkáme, neboť v běžném jazyku má spíš zdůrazňující charakter najdeme jej hojně např. u Plauta, kde má očividný expresivní charakter (výsměšný nebo archaizující), ale i u jiných autorů – většinou autorů píšících o rétorice, právu či jazyku –, kteří jej užívají jako prvku jazykové květnatosti (např. Cato, Cicero, Sisenna, Martialis, …) či u básníků jako např. Vergilia či Ovidia jeho význam, jak je již z názvu očividné, se nese do budoucnosti; tímto imperativem mluvčí dával najevo, že „vždy má být jednáno tak či onak a ne jinak“ existují dva druhy imperativu futura: aktiva a pasiva u deponentních sloves je třeba připomenout, že význam mají aktivní, třebaže gramaticky nesou mediopasivní koncovky (často nazývané neprávem „pasivní“); tyto koncovky však u nich naznačují pouze reflexivitu, nikoliv pasivum (nelze tedy v jejich případě mluvit o pasivu, což je velmi častá studentská chyba) třebaže zvratnost můžeme u těchto imperativů utvořit prakticky i pomocí osobních zájmen, nejsou takové tvary doloženy, proto s tímto druhem imperativu ani nebudeme pracovat tímto imperativem lze rozkázat druhým a třetím osobám singuláru i plurálu. tj. (tū, vōs) a (is, ea, id, iī, eae, ea) u zvratných sloves v latině je třeba mít na zřeteli, že všechny slovesné formy od sloves typu „lavārī“ a „sē lavāre“ nejsou zcela synonymní, třebaže pasivum “lavārī“ lze přeložit i zvratně; u typu „sē lavāre“ je podmět činitelem děje, což nejvíce odpovídá významu českého „umýt se“, u typu lavārī tomu tak být nemusí
KLADNÝ IMPERATIV FUTURA
Imperativ futura aktiva
tvoří se pomocí první sady futurálních flektivních sufixů (aktivních koncovek): 2. os. sg.: slovesný kmen + -ātō, -ētō, -itō, -ītō 2. os. pl.: slovesný kmen + -ātōte, -ētōte, -itōte, -ītōte 3. os. sg.: slovesný kmen + -ātō, -ētō, -itō, -ītō 3. os. pl.: slovesný kmen + -antō, -entō, -untō, -iuntō
Imperativ futura aktiva – deponentní slovesa
tvoří se pomocí druhé sady futurálních flektivních sufixů
(mediopasivních koncovek 
*1: 2. os. sg.: slovesný
kmen + -ātor, -ētor, -itor, -ītor 2. os. pl.: Tvary nedoloženy
3. os. sg.: slovesný kmen + -ātor, -ētor, -itor, -ītor 3. os. pl.:
slovesný kmen + -antor, -entor,– untor, -iuntor
Imperativ futura pasiva (příp. také zvratných sloves)
tvoří se pomocí druhé sady futurálních flektivních sufixů (mediopasivních koncovek): 2. os. sg.: slovesný kmen + -ātor, -ētor, -itor, -ītor 2. os. pl.: Tvary nedoloženy 3. os. sg.: slovesný kmen + -ātor, -ētor, -itor, -ītor 3. os. pl.: slovesný kmen + -antor, -entor, -untor, -iuntor
ZÁPOR IMPERATIVU FUTURA
zápor se tvoří z tvarů imperativu futura slovesa nōlle a infinitivu významového slovesa: 2. os. sg.: Nōlītō + příslušný infinitiv (aktiva či pasiva) 2. os. pl.: Nōlītōte + příslušný infinitiv (aktiva či pasiva) 3. os. sg.: Nōlītō + příslušný infinitiv (aktiva či pasiva) 3. os. pl.: Nōluntō + příslušný infinitiv (aktiva či pasiva)
- Sloveso hortor, ārī tedy musí mít mediopasivní koncovky, neboť by nebylo zvratné a nic by samo o sobě neznamenalo; v češtině také nelze mluvit např. o slovesu „smát“, neboť existuje pouze ve formě reflexívní, zvratné „smát se“. Stejně tak je tomu i s latinským slovesem hortor, ārī. „Pasivní koncovky“ tedy neznamenají vždy jen pasivum, ale také, je-li to u daného slovesa možné, i reflexi. Proto je třeba nazývat tyto koncovky spíše mediopasivní, nikoliv pasivní.)