Legenda Christiani - Kristiánova legenda

Vita et passio sancti Wenceslai et sancte Ludmile ave eius - tak zní úplný začátek (tzv. incipit) tzv. Kristiánovy legendy, a protože jiný název nemá, používají se tato slova jako název celé legendy. O přesné době vzniku legendy se všeobecně vedou spory, i když, nejnovější bádání se po dlouhé době přiklánějí spíš k tomu, že legenda není podvrh ze 14. století, ale že je skutečně napsána někdy na přelomu 10. a 11. století. Jejího autora neznáme, Kristián je spíš vžité pojmenování autora. Rozhodně se ale jedná o legendu velmi krásnou a nezvykle rozsáhlou, psanou velmi kultivovaným literárním jazykem.

Následující odstavec je ukázkou z Kristiánovy legendy. Pro každého příznivce středověkých latinských (i jiných) textů vzniklých na našem území je dobré vědět, že jejich soubor se ukrývá pod zkratkou FRB (Fontés Rérum Bohemicárum - prameny shromážděné Josefem Emmlerem v 19. století) a najdete je v každém archívu, konkrétně text tzv. Kristiánovy legendy je ukryt ve FRB I.

Připojený překlad je DOSLOVNÝ a to proto, aby i méně pokročilým čtenářům umožnil se v textu orientovat.

Zběhlý student si také všimne nezvyklého pravopisu. Ten ale odpovídá středověkému úzu, kdy se latina někdy velmi vzdálila své klasické předloze. Ale o tom až někdy jindy.

Moravia, regio Sclavorum, antiquis temporibus fama memorante creditur et noscitur Christi fidem percepisse Augustini, magnifici doctoris, ut aiunt, temporibus. Bulgri vel Bulgarii attamen longe ante eadem potiti fore referuntur gracia. Siquidem Quirillus quidam, nacione Grecus, tam Latinis quam ipsis Graecorum apicibus instructus, postquam Bulgri crediderant, aggressus est in nomine sancte Trinitatis et individue unitatis eciam supradicte genti, Moravie degenti, fidem domini nostri Iesu Christi predicare. Et cooperante divina gracia, postquam illos Christo lucratus erat, eciam apices vel caracteres novas comperit et Vetus Novumque testamentum pluraque alia de Greco seu Latino sermone Sclavonicam in linguam transtulit. Missas preterea ceterasque canonicas horas in ecclesia publica voce resonare statuit, quod et usque hodie in partibus Sclavorum a pluribus agitur, maxime in Bulgariis, multeque ex hoc anime Christo domino acquiruntur.

Morava, knížectví Slovanů, už za starých časů připomínána pouze pověstí, přijala křesťanskou víru, jak se věří a je známo, za časů Augustiniána, jak říkají, učeného muže. Bulgri nebo Bulgarii přece však dlouho předtím byli obráceni a přistoupili k víře. Totiž jakýsi Quirillus, původem Řek, znalý jak latinského tak samotného řeckého písma, poté co Bulgri uvěřili, přistoupil ve jménu svaté Trojice a nedělitelné jednoty také u výše zmíněného národa, žijícího na Moravě, šířit (hlásat) víru Pána našeho Ježíše Krista. A spolu s božskou přízní, poté kdy je osvítil Kristem, také písmo nebo písmena převedla na nová a Starý a Nový zákon a mnoho jiného z řečtiny nebo z latiny přeložil do slovanského jazyka. Ustanovil také kromě mše i ostatní kanonické hodinky v kostele nahlas veřejností zpívat, což také dnes ve slovanských územích mnozí činí, nejvíce v Bulharsku, a tím mnoho duší bylo získáno pro Krista Pána.