Latinská výslovnost

Vydáno dne 22.09.2008

V následujícím článku se podíváme na to, jak v našich končinách správně číst latinská slovíčka. Nově doplněné zvukovými nahrávkami.




Jaká je vlastně latinská výslovnost?

Především asi každý uzná, že je velmi obtížné říct, jak se vyslovují slova v jazyce, který už de facto neexistuje. Přesto lze rekonstruovat výslovnost z různých záznamů o výslovnosti, z překladů do řečtiny a dalších. Kdo se někdy setkal s historickými jazyky určitě ví, že výslovnost platná před mnoha staletími byla velmi odlišná od té současné, většinou se to odrazilo i v samotné morfologii. V latině je tomu stejně. Klasická latinská výslovnost byla odlišná od té, kterou používáme dnes. Respektive té, kterou používáme dnes v naší zemi. Česká výslovnost latiny vychází většinou až z období císařství a výrazně se liší např. od výslovnosti užívané našimi západními sousedy.

Základní pravidla české latinské výslovnosti:

i - na začátku slova před samohláskou, uvnitř slova mezi dvěma samohláskami, se čte jako J

např. iam -

jam] již
maior -
major] - větší


 

ae a oe - jedná se o dvojhlásky, které se čtou jako dlouhé é

např. Caesar -

Přepis bublinkové nápovědy: