Vydáno dne 15.01.2009
Ačkoliv se osobních zájmen v latině užívalo o poznání řidčeji než v jazyce českém, je mnoho případů, kde se s nimi setkáme a jejich znalost je žádoucí.
Osobní zájmena jsou v latině užívána méně než v češtině. Je třeba obvyklé říct "My se učíme" pouhým "discimus" čili učíme se, což je pro češtinu také obvyklé, jenomže v dalších pádech jsou již žádoucí (učíme HO). Osobní zájmena nalezneme velmi často v citátech a příslovích a ve třetích osobách nám pomáhají zjistit, o koho se jedná.
Pád | JÁ | TY |
---|---|---|
Nominativ | EGO | TÚ |
Genitiv | MEÍ | TUÍ |
Dativ | MIHI | TIBI |
Akuzativ | MÉ | TÉ |
Vokativ | - | - |
Ablativ | MÉ | TÉ |
Tvar EGO je nám jistě velmi známý i z češtiny.
Příklady:
Ego nón videó.
Hodié mihi, crás tibi.
Quis tibi vulnerat?
Magister mé videt.
Dé té dicébant.
Ego amó té, tú amás mé.
Pád | MY | VY |
---|---|---|
Nominativ | NÓS | VÓS |
Genitiv | NOSTRÍ / NOSTRUM | VESTRÍ / VESTRUM |
Dativ | NÓBÍS | VÓBÍS |
Akuzativ | NÓS | VÓS |
Vokativ | - | - |
Ablativ | NÓBÍS | VÓBÍS |
V genitivu se vyskytují dva tvary. Nostrum a vestrum jsou osobní s významy "z nás/z vás"
Příklady:
Nónnúllí vestrum industrié nón labórant.
Crédite vóbís!
Crédite in nós!
Zvratné se, například "věřím si, milujeme se..." se vyjadřuje jako v mnohých jiných jazycích užitím osobního zájmena dané osoby. To znamená, že "škodím si" vyjádříme jako "škodím mi" v druhé osobě škodíš ti, škodíme nám, to všem je pro češtinu trochu netypické, používáme tedy "se"
Příklady:
Noceó mihi
Škodím mně - škodím sobě - škodím si
Nocés tibi
Škodíš tobě - škodíš ti - škodíš si
Nocémus nóbís
Škodíme nám - škodíme sobě - škodíme si
Ještě tu jsou ale třetí osoby. Jak říci že on si škodí nebo oni si škodí, oni se vidí? Pro ty případy existuje zvláštní zvratné se, používané právě ve třetích osobách jednotného i množného čísla.
Pád | Zvratné se |
---|---|
Nominativ | - |
Genitiv | SUÍ |
Dativ | SIBI |
Akuzativ | SÉ |
Vokativ | - |
Ablativ | SÉ |
Příklady:
Vir malus maximé sibi nocet.
Magister in speculum sé videt.
Servae sibi crédunt.
Uvedené tvary se ve spojení s předložkou cum píší dohromady:
mécum - técum - sécum - nóbíscum - vóbíscum
Mécum nón veniet.
Nóbíscum industrié labórant.
Omnia sua sécum portat.
Užívá se ovšem i ukazovacích zájmen is ea id, které se dají překládat buď jako ten, ta, to nebo jako osobní zájmena on, ona, ono.
Pád | IS | EA | ID |
---|---|---|---|
Nominativ | IS | EA | ID |
Genitiv | EIUS | ||
Dativ | EI | ||
Akuzativ | EUM | EAM | ID |
Vokativ | - | - | - |
Ablativ | EÓ | EÁ | EÓ |
Uvedené tvary by se mohly zdát těžké na zapamatování, ale v mnohém se shodují s prvními dvěma deklinacemi podstatných jmen. U středního rodu platí pravidlo, že čtvrtý pád se rovná prvnímu. Akuzativ maskulia je zakončen na -um, stejně jako servus je zakončen na servum. To samé se dá říct o ženském rodě - fémina ve čtvrtém pádě féminam, podle toho eam. Ablativ mužského a středního rodu je zakončen -ó...obdobně servó a exempló. A ženský rod -á, stejně jako féminá. Genitiv a dativ je shodný pro všechny tři rody.
V množném čísle mají zájmena tvary ií, eae, ea
Pád | IÍ | EAE | EA |
---|---|---|---|
Nominativ | IÍ | EAE | EA |
Genitiv | EÓRUM | EÁRUM | EÓRUM |
Dativ | IÍS (EÍS, ÍS) | ||
Akuzativ | EÓS | EÁS | EA |
Vokativ | - | - | - |
Ablativ | IÍS (EÍS, ÍS) |
A opět si můžeme všimnout, že se zde projevují znaky první a druhé deklinace. V dativu a ablativu jsou možné tři tvary - iís, eís nebo ís.
Příklady:
Ea fémina est
Ea fémina
Eum verbum nón sció.
Iís adiuvábátis.
Contrá eós et con eís.
Is discipulus eum librum legit.
Ií discipulí eós librós legunt.
Is eum librum legit.
Hodié eí, crás eí.
Eae no eum viderent.