Adjektiva 3. deklinace a jejich použití
Vydáno dne 20.08.2009
V tomto článku si vysvětlíme, jak se používají adjektiva 3. deklinace.
Adjektiva 3. deklinace
Než se pustíte do studia adjektiv 3. deklinace, bylo by dobré se naučit a pochopit použití adjektiv 1. a 2. deklinace, výklad najdete ZDE.
Trojvýchodná adjektiva 3. deklinace
Trojvýchodná adjektiva jsou pro pochopení nejjednodušší, odpovídají totiž zkušenostem z češtiny i z adjektiv 1. a 2. deklinace. Tedy, mám-li v češtině dlouhý, dlouhá, dlouhé tj. pro každý rod jiné skloňování, určitě je srozumitelné, že má latina longus, longa, longum, tj. také pro každý rod jiné skloňování, v konkrétním případě 2., 1. a 2. deklinaci. Stejně tak je to i s třetí deklinací, mám-li česky prudký, prudká, prudké, můžu mít v latině ácer, ácris, ácre.
Tj. ventus ácer - prudký vítr - procella ácris - prudká bouře - venénum ácre - prudký jed
| ácer (ventus) | ácris (procella) | ácre (venénum) | prudký, prudká, prudké |
|---|---|---|---|
| ácris (ventí) | ácris (procellae) | ácris (venéní) | prudkého, prudké, prudkého |
| ácrí (ventó) | ácrí (procellae) | ácrí (venénó) | prudkému, prudké, prudkému |
| ácrem (ventum) | ácrem (procellam) | ácre (venénum) | prudkého, prudkou, prudké |
| ácer (vente) | ácris (procella) | ácre (venénum) | prudký, prudká, prudké |
| ácrí (ventó) | ácrí (procellá) | ácrí (venénó) | prudkém, prudkou, prudkém |
| ácrés (ventí) - plurál | ácrés (procellae) - plurál | ácria (venéna) - plurál | |
| ácrium (ventórum) | ácrium (procellárum) | ácrium (venénórum) | |
| ácribus (ventís) | ácribus (procellís) | ácribus (venénís) | |
| ácrés (ventós) | ácrés (procellás) | ácria (venéna) | |
| ácrés (ventí) | ácrés (procellae) | ácria (venéna) | |
| ácribus (ventís) | ácribus (procellís) | ácribus (venénís) |
Jak jste si určitě všimli, příslušná podstatná jména (ventus, procella, venénum) se skloňují podle svých "domovských" deklinací a adjektiva také. Navíc mají adjektiva 3. deklinace některé odlišnosti oproti substantivům 3. deklinace: především v ablativu singuláru mají vždy -í, v genitivu plurálu vždy -ium. Neutra zachovávají obvyklé -ia v nominativu i akuzativu plurálu.
Je tedy nutné znát rod každého podstatného jména, podle rodu přiradíte správný tvar přídavného jména. Tj. např. scríba - je mužského rodu, proto např. ácer scríba - bystrý písař, nikoli ácris scríba nebo snad ácre scríba.
Dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace
Dvojvýchodná adjektiva mají pro mužský a ženský rod stejný tvar, pro střední rod mají tvar jiný: tj. např. brevis, breve. Liber brevis - krátká kniha 
, vita brevis - krátký život ale tempus breve - krátký čas
Jednovýchodná adjektiva 3. deklinace
Jednovýchodná adjektiva mají pro všechny tři rody stejný tvar. Odpovídá to např. českému vzoru jarní, který je také pro všechny tři rody stejný. Pouze neutra zachovávají svá pravidla i tady, všechny tvary mají sice stejná, ale výjimkou (vlastně pravidlem) je nominativ - akuzativ, který je stejný a v plurálu končí na -ia.
Jak poznám, které adjektivum je které?
Samozřejmě ve slovníku. Má-li přídavné jméno zakončení, např. ácer, is, e - je trojvýchodné, brevis,-e - znamená dvojvýchodné, félix,-icis -jednovýchodné. V tomto případě je koncovka -icis koncovkou genitivu.
Příklady:
vir félix , puella félix , tempus félix
liber brevis, vita brevis, tempus breve
mílés celer , mors celeris , tempus celere