Slovíčko dům určitě patří k těm základním v každém jazyce. V latině má ale několik zvláštností, právě proto, že patří nepochybně mezi nejpoužívanější slova a také mezi slova nejstarší.

Především je ženského rodu. Kdo už jste se věnovali 4. deklinaci, tak víte, že většina slov této deklinace je rodu mužského, popř. středního. K ženskému rodu a současně čtvrté deklinaci počítáme jen velmi omezené množství slovní zásoby. Např. slovíčko ruka - manus, ús, f., nebo jehla acus, ús, f.

Skloňování

Domus ve funkci příslovečného určení místa

Ubi es? ^*1 Domí. ^*2

Quó vádis? ^*3 Domum. ^*4

Unde abis? ^*5 Domó. ^*6

A na závěr ustálené spojení: domí bellíque nebo obdobné domí mílitiaeque /čti mílicijékve/ ^*7

1. Kde jsi?
2. Doma.
3. Kam kráčíš?
4. Domů.
5. Odkud jdeš?
6. Z domu.
7. obě spojení mají stejný význam, a totiž doma (v míru) i ve válce (v poli)