Vydáno dne 23.03.2010
Co je záhadného na slově DOMUS – dům? O tom bude dnešní článek.
Slovíčko dům určitě patří k těm základním v každém jazyce. V latině má ale několik zvláštností, právě proto, že patří nepochybně mezi nejpoužívanější slova a také mezi slova nejstarší.
Především je ženského rodu. Kdo už jste se věnovali 4. deklinaci, tak víte, že většina slov této deklinace je rodu mužského, popř. středního. K ženskému rodu a současně čtvrté deklinaci počítáme jen velmi omezené množství slovní zásoby. Např. slovíčko ruka - manus, ús, f., nebo jehla acus, ús, f.
domus | kdo co dům | domús | domy |
---|---|---|---|
domús | domu | domuum i domórum | domů |
domuí | domu | domibus | domům |
domum | dům | domús i domós | domy |
domus | dome | domús | domy |
domó nikoli domú | domem | domibus | s domy |
Ubi es? Domí.
Quó vádis? Domum.
Unde abis? Domó.
A na závěr ustálené spojení: domí bellíque nebo obdobné domí mílitiaeque /čti mílicijékve/