Věty účelové
Vydáno dne 31.05.2010
Vysvětlíme si, co jsou to věty účelové a jak v latině fungují.
Účelové věty
Především je třeba si osvojit, co jsou to účelové věty. Jedná se o vedlejší věty, na které se můžeme zeptat proč, za jakým účelem. Čili věty typu: Učím se, abych nebyl hloupý. (proč se učím) Cvičím, abych byl silný. (proč za jakým účelem cvičím) ATP
Než se podíváme přímo na účelové věty, musíme si nejprve zopakovat následující:
ČAS HLAVNÍ - prézens, futurum, imperativ
ČAS VEDLEJŠÍ - všechny minulé časy
Nebo jednoduše, vedlejší čas znamená v latině všechny minulé časy, a všechny ostatní časy jsou v latině tzv. hlavní.
Pravidlo pro účelové věty je takové:
Po čase hlavním v hlavní větě použijeme ve vedlejší větě konjunktiv prézenta
Po čase vedlejším v hlavní větě použijeme ve vedlejší větě konjunktiv imperfekta.
Čeština nám tentokrát nepomůže. V češtině totiž po spojce ABY následuje vždy příčestí minulé.
Edimus, ut vivámus. 
V hlavní větě prézens, tj. čas hlavní, ve vedlejší větě konjunktiv prézenta.
Edébámus, ut viverémus. . V hlavní větě je imperfektum, tj. čas vedlejší, ve vedlejší větě je konjunktiv imperfekta.
Laborámus, né pauperí símus. V hlavní větě je prézens, ve vedlejší větě je konjunktiv prézenta.
Laborábámus, né pauperí essémus. V hlavní větě je imperfektum, ve vedlejší větě je konjunktiv imperfekta.
Ještě vám dlužím pravidlo o spojkách:
UT - ABY
NÉ - ABY NE
Discite, ut sapientés sítis!
Veniébant, ut viderent.
Discó, né stulta sim.
Oculós habémus, ut melius videámus.
Bíbis, né sitim habeás.