Jak už jste mohli číst v předchozích článcích, u latinských sloves rozlišujeme způsob oznamovací (indikativ), rozkazovací (imperativ) a spojovací (konjunktiv). Každý tento způsob tvoří v různých časech různé tvary. Už jste se seznámili s konjukntivem imperfekta a s konjunktivem prézenta slovesa esse. My se v tomto článku podíváme, jak se tvoří způsob spojovací v přítomném čase pro ostatní slovesa.

1. konjugace

Slovesa 1. konjugace tvoří konjunktiv kromě první osoby výměnou a za e:

laud-ás - chválíš > laud-és - ať chválíš

Laudétur Iesus Christus. - Budiž pochválen Ježíš Kristus (ať je chválen).
Ut in scholam festínent. - Ať pospíchají do školy.

2. konjugace

U 2. konjugace vytvoříme konjunktiv prézuntu tak, že do koncovky vložíme a (opět kromě první osoby):

vid-és - vidíš > vid-e-ás - ať vidíš

Tempora pulchra habeás. - Ať máš pěkné časy, ať se ti daří (přání někomu).
Lúx perpetua luceat eís. - Světlo věčně ať jim svítí (o zesnulých).

3. konjugace

Slovesa 3. konjugace tvoří konjunktiv prézenta opět výměnou samohlásky. Tentokrát vložíme a na místo i (opět však kromě první osoby, která v tomto případě odpovídá budoucímu času):

trah-is - táhneš > trah-ás - ať táhneš

Requiescant in pace. - Ať odpočívají v pokoji (o zesnulých).
Librí hí á discipulís legantur. - Nechť jsou tyto knihy čteny žáky (nechť žáci čtou tyto knihy).

4. konjugace

Poslední 4. konjugace se ve tvoření konjuntivu prézentu podobá 2. konjugaci. Opět do koncovky vložíme a (první osoba je stejně jako u 3. konjugace totožná s budoucím časem):

aud-ís - slyšíš > aud-i-ás - ať slyšíš

Ut fidelés audiant vocem meam. - Ať věřící slyší můj hlas (nápis na zvonu).
Omnia crimina puniantur. - Všechny zločiny nechť jsou potrestány.

Použití konjunktivu prézenta

Stejně jako ostatní konjunktivy má i tento své místo v systému vedlejších vět a časových posloupností. Tím se budeme určitě někdy zabývat ve zvláštním článku. Samostatně ho však používáme při vyjádření nějakých reálných přání v přítomnosti, a to buď samostatně, nebo s částicí ut:

Vivat! - Ať žije! (POZOR! V množném čísle musíme použít tvar vivant (př. vivant magistrí - ať žijí učitelé), zde se často chybuje!)
Ut tibi expleat, quod optas. - Ať se ti vyplní, co si přeješ.
Liber hic tibi placeat. - Ať se ti líbí tato kniha.
Kdybychom zde použili konjunktiv imperfekta, význam by se změnil: Utinam liber hic tibi placeret. - Kéž by se ti líbila tato kniha. Jednalo by se o podmínku nereálnou. Tomu, komu větu říkáme, se kniha nelíbí.

Konjunktiv prézentu dále používáme jako rozkaz pro první a třetí osobu, pro něž imperativ tvary nemá:

Laudémus discipulós bonós. - Chvalme dobré žáky.
Legámus librós poetárum antiquárum. - Čtěme knihy starých básníků.
Poma terrestria colat. - Ať pěstuje brambory.

Vyjadřujeme jím také zdvořilejší příkazy:

Híc sedeás, domine. - Posaďte se zde, pane.
Veniás hórá septimá, quaesó. - Přijď prosím v sedm hodin.

Velmi důležité je využití konjunktivu prézenta pro vyjádření zákazů. Pokud totiž chceme někomu říct, ať něco nedělá, lze to vyjádřit pouze konjunktivem, a to buď prézenta nebo perfekta (o tom někdy příště). Používáme k tomu záporovou částici né:

Né laudés diem ante vesperum. - Nechval dne před večerem. (nón laudá)
Né audiás praecepta mala. - Neposlouchej špatné rady. (nón audí)
Né malus sís. - Nebuď zlý. (nón es)