Nejprve trochu šťouravá otázka. Co to je infinitiv? V češtině se říká, že neurčitek, tj. neurčitý slovesný tvar. Jenže co znamená neurčitý? Vždy jen tolik, že nelze určit, jaké je osoby popř. rodu. Řadu dalších kategorií ale u infinitivu určit můžeme a to nejen v češtině ale také v latině.

Začátečníci znají infinitivy 2:

infinitiv prézenta aktíva - laudáre, monére, legere, audíre
infinitiv prézenta pasíva - laudárí, monérí, legí - nikoli legerí , audírí

Latina má ale infinitivů celkem 6.

Nejrozšířenější použití mají infintivy v infinitivních vazbách, např. ve vazbě infinitivu s akuzativem, kde si pohodlně můžete vyzkoušet všechny tvary infinitivu:

Pater meus dícit, mé bonum discipulum esse. ^*1
Pater meus dícit, sé bonum discipulum fuisse. ^*2
Pater meus dícit, sororem meam bonam discipulam fore (futúram esse). ^*3

U tvaru fore se na chvíli zastavme. Jedná se o běžně užívaný tvar, který vyjadřuje infinitiv futura slovesa esse.

Spero enim nos mox illuc adventuros esse. ^*4
Omnes dicunt se Ciceronem vidisse. ^*5
Videmus magistram nostram in scholá esse. ^*6

1. Můj otec říká, že jsem (já) dobrý žák.
2. Můj otec říká, že (on) byl dobrý žák.
3. Můj otec říká, že moje sestra bude dobrá žákyně.
4. Doufám, že už tam brzo budeme.
5. Všichni říkají, že Cicerona viděli.
6. Vidíme, že naše učitelka je ve škole