Infinitiv
Vydáno dne 30.07.2010
Trocha teorie na téma infinitiv v latině.
Infinitiv
Nejprve trochu šťouravá otázka. Co to je infinitiv? V češtině se říká, že neurčitek, tj. neurčitý slovesný tvar. Jenže co znamená neurčitý? Vždy jen tolik, že nelze určit, jaké je osoby popř. rodu. Řadu dalších kategorií ale u infinitivu určit můžeme a to nejen v češtině ale také v latině.
Začátečníci znají infinitivy 2:
infinitiv prézenta aktíva - laudáre, monére, legere, audíre
infinitiv prézenta pasíva - laudárí, monérí, legí - nikoli legerí , audírí
Latina má ale infinitivů celkem 6.
| aktivum | pasivum | |
|---|---|---|
| prézens | laudáre - chválit | laudárí - být chválen |
| perfektum | laudávisse - že chválil | laudátum esse - že byl chválen |
| futurum | laudátúrum esse - že bude chválit | laudátum írí - že bude chválen |
Nejrozšířenější použití mají infintivy v infinitivních vazbách, např. ve vazbě infinitivu s akuzativem, kde si pohodlně můžete vyzkoušet všechny tvary infinitivu:
Pater meus dícit, mé bonum discipulum esse. 
Pater meus dícit, sé bonum discipulum fuisse.
Pater meus dícit, sororem meam bonam discipulam fore (futúram esse).
U tvaru fore se na chvíli zastavme. Jedná se o běžně užívaný tvar, který vyjadřuje infinitiv futura slovesa esse.
Spero enim nos mox illuc adventuros esse.
Omnes dicunt se Ciceronem vidisse.
Videmus magistram nostram in scholá esse.