Jak poznáme deklinace nebo konjugace?
Vydáno dne 11.01.2011
Již po velmi krátké době studia latiny mají studenti obvykle vtíravý pocit, že latina má tolik koncovek, že není nijak možné se v nich orientovat. Sice vás nepřesvědčím hned, že tomu tak není, alespoň si spolu ukážeme základní pravidla.
Koncovky deklinací a konjugací
Základem všeho je slovníkové heslo. Na něm poznáme úplně všechno. Nevěříte? Sledujte:
Deklinace
Latina má 5 deklinací. Poznáte je podle těchto znaků:
| 1. dekl. | nom. zakončen na -a | genitiv zakončen na -ae | příklad: vén-a, statu-a |
|---|---|---|---|
| 2. dekl. | nom. zakončen na -us, (e)r, um | genitiv zakončen na -í | příklad: pue-r, ventus, dominus, cávum |
| 3. dekl. | nom. zakončen různě | genitiv zakončen na -is | příklad: nomen, animal, mater |
| 4. dekl. | nom. zakončen na -us, -u | genitiv zakončen na -ús | příklad: genú, cornú, exercitus |
| 5. dekl. | nom. zakončen na -es | genitiv zakončen na -eí | příklad: rés, speciés |
Pokud otevřete slovník, najdete tam např.:
puella, ae, f. - dívka - z takovéhoto hesla jednoduše poznáte že se jedná o 1. deklinaci (nejspolehlivější je koncovka genitivu, ta se u žádné deklinace neopakuje)
tergum, í, n. - záda 2. deklinace, zjistili jsme to podle koncovky genitivu
prósperitás, -átis,f. - zdar 
púlex, icis, m. - blecha
morsus, ús, m. - kousání
morsum, -í, n. - kousek
Konjugace
Zpočátku se vám většinou zdají slovesa jednodušší, jak ale přibývají časy, koncovek přibývá a nastává situace, kdy se mění samotný slovesný kmen. Nejprve to základní.
Latina má 4 konjugace. Ve slovníku se poznají podle tvaru infinitivu:
1. konjugace laudó, -áre
2. konjugace moneó, -ére
3. konjugace legó, -ere
4. konjugace audió, -íre
Jakmile se naučíte jednotlivé konjugace, zjistíte, že slovesný kmen rozpoznáte podle samohlásek, laudó, ás, at..., moneó, és, et..., legó, is, it..., audió, ís, it...
