Leonhartus Albertus

Carmen Latinogermanicum, docens, qua ratione conficiatur Vitrum, et de quibus nos vasa vitrea admoneant, observantiae ergo dedicatum NOBILI ET STRENUO VIRO, D[OMI]N[O] JOSEPHO GANTZIO. S[ACRAE] C[AESAREAE] MAIESTATI per superiorem Ungariam a bellicis solutionibus, Autore Leonharto Alberto Schlacowalden[si]. ^*1*1

PRAGAE, Ex Officina OTHMARIANA. Anno M.DC.III.

SIcubi constructis homines convivia mensis, ^*2*2 Quo possint animos exhilarare, parant: ^*3*3 Tum depromentes argentea et aurea vasa, ^*4*4 His intermiscent pocula facta Vitro. ^*5*5 5 Nempe probe ut discant convivae noscere, quam sit ^*6*6 Haec vita instabilis, fluxa, caduca, brevis. ^*7*7 Hoc etenim certum est veteres voluisse docere, ^*8*8 Pocula de fragili cum statuere Vitro. ^*9*9 Quod quia perpauci norunt, et non nisi frustra ^*10*10 10 Hoc etiam plebs malesana putat: ^*11*11 Hic mihi, qua soleat Vitrum ratione parari, ^*12*12 Et quae nos moneat, versu aperire placet. ^*13*13 Quisquis es incepto faveas: te namque juvare ^*14*14 Quod queat, hic aliquid forsitan invenies. ^*15*15 15 Vitra parans astat fornaci, ferreus ejus ^*16*16 In manibus sipho est, fistula sive cava. ^*17*17 Hujus ubi summum ferventem mittit in ollam, ^*18*18 In qua sunt modico cum sale arena, cinis, ^*19*19 Inflando format (visu mirabile) vasa ^*20*20 20 Vitrea, quae penetras lampade Phoebe tua. ^*21*21 Ecquid nos docet hoc? Genitor sic summus ADAMVM ^*22*22 E vili fingit materiaque rudi, ^*23*23 Nam vitam facto de gleba et pulvere terrae ^*24*24 Inspirat, variis hunc cumulatque bonis. ^*25*25 25 Vt velut e levi speculo, resplendeat inde, ^*26*26 Qui talem primum fecit, imago DEI. ^*27*27 Nam sanctus, justus, sapiens est conditus ille ^*28*28 Primus Homo, et cultus dotibus omnigenis. ^*29*29 Queis (dolor!) amissis, Homini patet esse relictum ^*30*30 30 Nil quam nequitiam stultitiamque meram. ^*31*31 Spe citius findi non raro vitrea cernes ^*32*32 Pocula, quae nostrae vix tetigere manus: ^*33*33 Multa levi vento collidi saepe videntur. ^*34*34 Tam fragilis res est, tamque caduca Vitrum! ^*35*35 35 Hoc tibi significat, deceptum fraude Colubri, ^*36*36 Humanum sic omne perire genus. ^*37*37 Quippe quis adversas res, quae nos, semine cretos ^*38*38 Mortali, exagitant, enumerare queat? ^*39*39 Quis referat morbos, qui nos sine fine fatigant. ^*40*40 40 Funera funeribus qui cumulare solent. ^*41*41 Vt non immerito dicatur Vivere nostrum ^*42*42 Bulla, Amnis Filum, Flos, Vapor, Vmbra, Vitrum. ^*43*43 Et tamen audet adhuc mortalis tollere cristas, ^*44*44 Elatoque alios pectore despicere. ^*45*45 45 At tu, qui sapies, potius perpendito, qui sis, ^*46*46 Et fluxae vitae volve, revolve vices. ^*47*47 A te discedat vesana superbia linge, ^*48*48 Ad mala nec corpus fastus inanis agat. ^*49*49 Vltorem scelerum Regem sperato supernum, ^*50*50 50Solvere qui poenas turgida corda jubet. ^*51*51 Quod fractum fuerit Vitrum, reparabile cujvis ^*52*52 Non est, frusta licet composuisse paret: ^*53*53 Sed si fornaci reddat Vitriarius, illis ^*54*54 Arte novam formam, consimilemve dabit: ^*55*55 55 Sic ubi mors nostri dissolvit corporis artus, ^*56*56 In cinerem redigens, quod fuerit ante cinis: ^*57*57 Nullus praeterquam rerum moderator et autor, ^*58*58 Iungere membra iterum dissociata potest. ^*59*59 Nam cum de Coelo lux ingruet illa tremenda, ^*60*60 60 Fervida qua Mundi flamma resolvet opus: ^*61*61 Ipse Deus pridem putrefacta cadavera tumbis ^*62*62 Vivificans, oras ducet ad aereas. ^*63*63 Cur ais, illaesum Vitrum sol luce corusca ^*64*64 Transit, uti pariter transeat ipse calor? ^*65*65 65 Hoc notat, Omnipotens quod corpora deinde piorum ^*66*66 Ipse suis radiis clarificare velit. ^*67*67 Vt superent stallas, Phoeben, Phoebumque nitore. ^*68*68 Corpoi ut evadant aemula CHRISTE tuo: ^*69*69 Vt quocunque velint, re nulla obstante penetrent, ^*70*70 70 Nec locus aut spacium, visque moretur ea. ^*71*71 Tantus honos massae, quae nunc obnoxia mille ^*72*72 Casibus est, tumulis quando resurget, erit! ^*73*73 Sed cur (forte rogas etiam) Vitraria sylvis Conditur, et solis raro adeunda locis? ^*74*74 75 Cur resonans ignis piceas, pinusque subinde ^*75*75 Fornaci ingestas, nocte dieque vorat? ^*76*76 Horrida Tartarei pinguntur tecta latronis, ^*77*77 Flamma quibus crepitans aestuat assidue. ^*78*78 Namque haec, sejungens procul a coelestibus oris, ^*79*79 80 Construit obscuris sedibus ipse DEUS, ^*80*80 His uti plectantur Satanas Satanasque cohortes, ^*81*81 Et quoscunque juvat facta maligna sequi. ^*82*82 Non hic ulla quies, solamina nulla dabuntur, ^*83*83 Non erit hic fletus tristitiaeque modus. ^*84*84 85 Vermis enim scelerum semper praecordia rodet, ^*85*85 Nec finem inveniet carnificina malis. ^*86*86 Sed jam sit satis, haec paucis monuisse: molestum ^*87*87 Mentibus est nostris quodque supervacuum. ^*88*88 Tu documenta, Vitrum quae praebet, candide lector, ^*89*89 90 Si non nota prius, corde reconde tuo. ^*90*90 Nec posthac reputa vitreis concurrere poclis, ^*91*91 Et plenos cyathos evacuare decus. ^*92*92 Humanae vitae nunc maxima damna parantur. ^*93*93 Haustibus immodicis, immodico cibo. ^*94*94 95 Ergo Redemptoris praeceptum saepe recurrat, ^*95*95 Quod jubet, ut minime crapula corda gravet. ^*96*96 Sic Orco, nobis hic quem Vitraria monstrat, ^*97*97 Vitato, dabitur regna subire poli. ^*98*98 Regna subire poli, queis tandem vera supersunt ^*99*99 100 Gaudia, quae poterit demere nulla dies. ^*100*100

Text připravily k vydání a přeložily paní Jitka Lněničková a paní Marta Vaculínová.

1. hranatá závorka označuje rozepsanou zkratku
2. Vždycky, když lidé se chystají k hostině prostírat stoly,
3. aby své duše mohli u nich rozveselit
4. dávají na ně i zlaté a stříbrné číše a zvykli si také
5. zamíchat mezi ně občas poháry z čirého skla
6. Tím chtějí pozvaným hostům naznačit, jaký ten život
7. vezdejší nestálý, vratký, krátký a prchavý jest.
8. O tom nás zajisté i naši předkové poučit chtěli
9. když vyráběli ty číše, stvořené z křehkého skla.
10. Protože ví to jen málokdo a mnozí zpozdilí lidé
11. neznají často ten důvod, proč stojí na stole sklo,
12. tak bych chtěl právě zde vysvětlit veršovanou formou
13. jak se sklo vyrábí a též o čem nás poučit má.
14. Ať už jsi kdokoli, přej mému záměru úspěch,
15. snad ti to, co v básni najdeš, může k užitku být.
16. Výrobce skla stojí u pece a ve svých rukou
17. drží píšťalu dutou nebo tyč železnou má.
18. Žhnoucí konec té tyče pak do pánve ponoří, v které
19. ve správném poměru smíchal s popelem písek a sůl.
20. Dechem svým (to stojí za pohled) formuje vázu
21. skleněnou, aby jí mohl proniknout sluneční svit.
22. Jak nás to poučit má? Tak Adama Nejvyšší Otec
23. vytvořil z hmoty lehké, jež neměla žádný tvar
24. Vytvořil jej totiž z pouhé hlíny a zemského prachu,
25. vdechl mu život a s ním mnohé dobro mu dal.
26. Aby se z něho jak z jemného zrcadla odrážel potom
27. obraz samého Boha, jenž ho v té podobě stvořil.
28. Vždyť jako spravedlivý a svatý a moudrý byl stvořen
29. ten první člověk, který nadání rozličná měl.
30. Když o ně nešťastně přišel, pak člověku zůstala jenom
31. nezdárnost, hloupost čirá, jiného dočista nic.
32. Rychleji, než by ses nadál, ti skleněná nádoba prasknout
33. může, snad ještě dřív, než-li ses dotknout jí stih.
34. Spousta z nich snadno i po slabém závanu větru se skácí,
35. tak křehká je to věc, tak pomíjivé je sklo.
36. To ti má znamení dát, že stejným způsobem může
37. lidský rod přelstěný hadem ukončit i bytí své.
38. Vždyť kdo by spočítat mohl ty nesnáze, které nás lidi
39. zrozené ze semene, smrtelné, stíhají dál?
40. Kdo může vypočíst nemoci, které nás bez konce souží,
41. které na sebe vrší za hrobem další hrob?
42. Proto se říká (ne neprávem), že je náš život
43. bublina, řeka, vlákno, pára, květ, stín jen a sklo.
44. A přece troufne si smrtelný člověk pyšně se nosit,
45. nadýmat se a dívat zvysoka na všechny kolem.
46. Ale ty rozumem nadaný raději uvažuj, kdo jsi,
47. prchavost života stále probírej v mysli své.
48. Zažeň od sebe pryč tu šílenou zpupnost, ať více
49. nenutí prázdná pýcha tvé tělo páchat hřích.
50. Doufej, že Nejvyšší Král přijde, jenž hříchy trestá,
51. jenž zpupná donutí srdce přijmout zasloužený trest.
52. Rozbité sklo člověk neznalý neumí slepit,
53. ať se namáhá, jak chce, nedá mu původní tvar.
54. Dá-li je sklář ale do pece znovu, pak může
55. dát mu svým uměním zas původní či nový tvar.
56. Stejně tak smrt údy našeho těla vždy uvede v zmatek,
57. v popel obrací to, co bylo popelem dřív
58. a nikdo kromě toho, jenž všechno stvořil a řídí
59. nemůže nazpátek složit rozptýlených částí změť.
60. Neboť když z nebe se přivalí ono strašlivé světlo,
61. když žhnoucí plameny svět zničí a obrátí v nic,
62. samotný Bůh dávno zetlelé mrtvoly z hrobů
63. oživí, přivede tam, kde kraje nebeské jsou.
64. Proč, ptáš se, mohou vždy čirým sklem paprsky slunce
65. proniknout a spolu s nimi proč teplo proudit smí?
66. To má naznačit, že Všemohoucí ta těla
67. zbožných paprsky svými podobně osvítit chce,
68. aby svou září předčily slunce a hvězdy i měsíc
69. a vyšly z tvého těla, Kriste, v podobě tvé.
70. Ať chtějí kamkoli, nic jim překážet nebude v cestě,
71. žádné místo a prostor, síla je nezastaví.
72. Takové cti se této hmotě, zmítané neštěstím mnohým,
73. dostane onoho času, ve kterém opustí hrob.
74. do kterých po celý den slunce nezavítá?
75. Proč oheň s hukotem dříví z borovic, smrkové klády
76. vhozené do pece hltá, požírá nocí a dnem?
77. Podobným způsobem malují strašlivý příbytek lupiče z pekel,
78. v němž celou věčnost žhne plamen, jenž pohltí vše.
79. Schválně ji samotný Bůh vzdálil od nebeských končin,
80. odlehlé místo jí dal, kam nikdo nemůže jít.
81. Aby tak potrestal Satana i jeho bojové šiky
82. a všechny, kteří se rádi, příkladem zla dají svést.
83. Nikdo tu nedojde klidu a útěchu nemůže čekat
84. bez konce vládne tu smutek, bez konce vládne tu pláč.
85. Červ stále do ledví hříšníky totiž tu hryže
86. marně by kdokoliv doufal, že přijde konec těch muk.
87. Ale již dost o tom, stačil nám ten krátký výklad,
88. obtížný pro naše mysli, více už netřeba psát.
89. Ty se však, laskavý čtenáři, příkladem pouč, jejž sklo
90. přináší nám, a cos neznal, uchovej si v srdci svém.
91. Od této chvíle už nemysli na to, že připíjet poháry ze skla,
92. a sklenky vyprázdnit do dna ozdobou člověku je.
93. Pro život člověka může mít následky hrozné
94. bude-li nemírně pít a bude-li bez míry jíst.
95. Proto je třeba mít na paměti vždy to, co nám kázal,
96. ten, jenž nás vykoupil – vyhnout se kocovině.
97. Těm, kdo se vyhnou peklu, jehož příklad jsme dali
98. v básni na příkladu sklárny, dá Bůh do nebe jít.
99. Do nebe jít, kde jen skutečné radosti najdeš,
100. radosti, které se ráno nerozplynou v dým.