Seneca: De otio et De tranquillitate animi

Vydáno dne 01.10.2023

Jednota klasických filologů vydala v roce 2023 v edici Bilingua Senecovy spisy O životě v ústraní (De otio) a O duševním klidu (De tranquillitate animi) v překladu Edity Wolf. Knihu jsem pečlivě přečetla a výroky, které mě zaujaly, vám nyní předkládám k potěšení. In hoc textu vobis verba allata e libris Senecae De otio et De tranquillitate animi, quae elegi, propono,ut animum vestrum delectent.



Senecae De otio et De tranquillitate animi

V útlé publikaci (182 stran), kterou v roce 2023 vydala Jednota klasických filologů najdete mnohé. V první řadě úvodní studii, v níž se překladatelka Edita Wolf zabývá nejen Senekou, ale také Ciceronem, protože v centru jejího zájmu je význam pojmu otio. V současnosti překládáme výraz otio jednoduchým slovem odpočinek, volný čas, čas, kdy nepracujeme, ale význam tohoto slova se v průběhu dějin měnil a různí filozofové a politikové jej chápali různě. Nebudu prozrazovat, přečtěte si. Již úvodní studie je stejně jako následující edice textu doplněna poznámkami. Jsou velmi užitečné, protože ve stručnosti seznamují čtenáře zejména s těmi historickými a literárními postavami, jejichž výroky nebo životní osudy zmiňuje Seneka či Cicero ve svých textech. Příhodné je, že případné citace jsou uvedeny nejprve latinsky a poté je připojen autorský překlad. Následuje Samotná edice textu obou Senekových spisů a v závěru ještě seznam zkratek a bibliografie. Kniha mi byla milým společníkem několika dlouhých večerů. Vybrala jsem z ní tak zvané okřídlené výroky, které mě něčím zaujaly. Ať vás potěší stejně, jako mě. Zakoupit ji můžete zde: Seneka: De otio et de tranquillitate animi Přeložila Edita Wolf.

Elegi nonnulla verba alata, quibus animos vestros delectare volo.

Seneca: De otio

Hoc nempe TTT *1 ab homine exigitur, ut prosit hominibus, si fieri potest, multis, si minus, paucis, si minus, proximis, si minus sibi. TTT *2

Curiosum nobis natura ingenium dedit. TTT *3

Homo ad immortalium cognitionem nimis mortalis est. TTT *4

Seneca: De tranquillitate animi

Puto multos potuisse ad sapientiam pervenire, nisi putassent se pervenisse, nisi quaedam in se dissimulassent, quaedam opertis oculis transiluissent. TTT *5

Quis sibi verum dicere ausus est? TTT *6

Expectant nos (…) tranquillitas animi et expulsis erroribus absoluta libertas. Quaeris quae sit ista? Non homines timere, non deos, nec turpia velle nec nimia, in se ipsum habere maximam potestatem: inaestimabile bonum est suum fieri. TTT *7

Infirmi sumus ad omne tolerandum. TTT *8

Numquam enim quamvis obscura, virtus latet, sed mittit sui signa: quisquis dignum fuerit, vestigiis illam colliget. TTT *9

Saepe grandis natu senex nullum aliud habet argumentum, quo se probet diu vixisse, praeter aetatem. TTT *10

Respice post te, quantum latissimarum regionum pateat, quantum populorum: numquam ita tibi magna pars obstruetur, ut non maior relinquatur. TTT *11

Si a prima te rei publicae parte fortuna summoverit, stes tamen et clamore iuves et, si quis fauces oppresserit, stes tamen et silentio iuves. Numquam inutilis est opera civis boni, auditus visusque, voltu, nutu, obstinatione tacita incessuque ipso prodest. TTT *12

Immo ille vir fuerit, qui, periculis undique imminentibus, armis circa et catenis frementibus, non alliserit virtutem nec absconderit. TTT *13

Vere, ut opinor, Curius Dentatus aiebat malle esse mortuum quam vivere. TTT *14

Quaedam praeterea non tam magna sunt quam fecunda multumque negotiorum ferunt. Et haec refugienda sunt, ex quibus nova occupatio multiplexque nascetur, nec accedendum eo, unde liber regressus non sit, iis admovenda manus est, quorum finem aut facere aut certe sperare possis, relinquenda, quae latius actu procedunt nec ubi proposueris desinunt. TTT *15

Optimus pecuniae modus est, qui nec in paupertatem cadit, nec procul a paupertate discedit. TTT *16

Quo innumerabiles libros et bybliothecas, quarum dominus vix tota vita indices perlegit? Onerat discentem turba, non instruit, multoque satius est paucis te auctoribus tradere quam errare per multos. TTT *17

Paretur itaque librorum, quantum satis sit, nihil in apparatum. TTT *18

Vitiosum est ubique, quod nimium est. TTT *19

Invenies in quolibet genere vitae oblectamenta et remissiones et voluptates, si volueris mala putare levia potius quam invidiosa facere. TTT *20

Omnes cum fortuna copulati sumus. Aliorum aurea catena et laxa, aliorum arta et sordida, sed quid refert? TTT *21

Alium honores, alium opes vinciunt, quosdam nobilitas, quosdam humilitas premit, quibusdam aliena supra caput imperia sunt, quibusdam sua, quosdam exilia uno loco tenent, quosdam sacerdotia. Omnis vita servitium est. (…) nihil tam acerbum est, in quo non aequus animus solacium inveniat. TTT *22

Relictis iis, quae aut non possunt fieri aut difficulter possunt, prope posita speique nostrae adludentia sequamur. TTT *23

Reverti, unde veneris, quid grave est? Male vivet, quisquis nesciet bene mori. TTT *24

Cuivis potest accidere, quod cuiquam potest. TTT *25

Sero animus ad periculorum patientiam post pericula instruitur. TTT *26

Utrumque infestum est tranquillitati: et nihil mutare posse et nihil pati. TTT *27

Vos quaeritis, an immortales animae sint: ego iam sciam. TTT *28

Humanius est deridere vitam quam deplorare. TTT *29

Sed satius est publicos mores et humana vitia placide accipere, nec in risum nec in lacrimas excidentem, nam alienis malis torqueri aeterna miseria est, alienis delectari malis voluptas inhumana. TTT *30

Nec umquam cura solvimur, ubi totiens nos aestimari putamus, quotiens aspici. TTT *31

Satius est simplicitate contemni quam perpetua simulatione torqueri. Modum tamen rei adhibeamus, multum interest, simpliciter vivas an neglegenter. TTT *32

Miscenda tamen ista et alternanda sunt, solitudo et frequentia. Illa nobis faciet hominum desiderium, haec nostri, et erit altera alterius remedium, odium turbae sanabit solitudo, taedium solitudinis turba. TTT *33

Nec in eadem intentione aequaliter retinenda mens est, sed ad iocos devocanda. TTT *34

Danda est animis remissio, meliores acrioresque requieti surget. TTT *35

Indulgendum est animo dandumque subinde otium, quod alimenti ac virum loco sit. Et in ambulationibus apertis vagandum, ut caelo libero et multo spiritu augeat attollatque se animus, aliquando vectatio iterque et mutata regio vigorem dabunt convictusque et liberalior potio. Non numquam et usque ad ebrietatem veniendum, non ut mergat nos, sed ut deprimat. Eluit enim curas et ab imo animum movet et, ut morbis quibusdam, ita tristitiae medetur. Liberque TTT *36 non ob licentiam lingaue dictus est inventor vini, sed quia liberat servitio curarum animum et adserit vegetatque et audaciorem in omnis conatus facit. Sed, ut libertatis, ita vini salubris moderatio est. TTT *37

Sed nec saepe faciendum est, ne animus malam consuetudinem ducat. TTT *38

Překlad:
  1. ovšem, zajisté
  2. Od člověka se přece požaduje, aby byl lidem užitečný: pokud může, tak mnoha, pokud ne, tak alespoň malému množství, pokud ani to ne, tak svým nejbližším, a pokud ani to není možné, pak sobě.
  3. Příroda nám dala zvídavou povahu.
  4. Člověk je na poznávání nesmrtelného příliš smrtelný.
  5. Mnozí, myslím, mohli dospět k moudrosti, kdyby si nemysleli, že už k ní dospěli, kdyby před sebou nic netajili, nic nepřešli se zavřenýma očima.
  6. Kdo se odváží říci sám sobě pravdu?
  7. Tento výrok pochází z listu 75, 18: Čeká nás … duševní klid a bezpodmínečná svoboda, zbavená všech vad. Ptáš se, v čem spočívá? Nebát se lidí, ani bohů, nechtít nic špatného, ani nezřízeného, mít sám nad sebou úplnou moc, je neocenitelným dobrem náležet sobě samému.
  8. Nemáme sílu, abychom vše vydrželi.
  9. Ctnost se totiž nikdy neschová, jakkoli je skrytá, ale vysílá znamení: kdokoli jí je hoden, najde ji podle jejích stop.
  10. Stařec obtížený léty pak často nemá, jak prokázat, že byl na světě dlouho, kromě svého věku.
  11. Ohlédni se, kolik rozsáhlých oblastí je na světě, kolik je v nich národů. Nikdy nebudeš vykázán z tak velké části světa, aby ti nezbývala ještě větší.
  12. Štěstěna ti znemožnila být ve státě mezi prvními, pak stůj a pomáhej svým křikem, a jestliže ti někdo zacpe ústa, stůj a pomáhej svým mlčením. Dílo dobrého občana není nikdy bez užitku: je ho slyšet a vidět, prospívá výrazem své tváře, gestem, zatvrzelým mlčením i samotnou chůzí.
  13. Člověk je opravdovým mužem, když uprostřed hrozících nebezpečí a obklíčen řinčícími zbraněmi a řetězy ani nepošpiční svou ctnost, ani ji nezačne schovávat.
  14. Správně řekl Curius Dentatus, jestli si dobře vzpomínám, že chce raději mrtvý být než jako mrtvý žít.
  15. Kromě toho jsou úkoly ne příliš náročné, které s sebou ale nesou množství dalších. A těm je třeba se vyhnout – působí totiž další zaneprázdněnost, z níž se těžko vyplétá – a nepouštět se do něčeho, od čeho nelze svobodně odejít. Dělej to, co můžeš dokončit nebo u čeho bys aspoň mohl v dokončení doufat. Nech být to, co ti roste pod rukama a nekončí tam, kde jsi chtěl.
  16. Nejlepší mírou bohatství je neupadat do chudoby, ale ani se od ní příliš nevzdalovat.
  17. K čemu nespočet knih a knihovny tak rozsáhlé, že jejich majitel za celý život stihne stěží přečíst jejich seznam? Haldy spisů studujícího zavalí, místo aby ho poučily, stačí se věnovat několika autorům než se ztrácet v mnohých.
  18. Knih si pořiď jen tolik, kolik jich potřebuješ, a žádné jako dekoraci.
  19. Vše, čeho je příliš, je špatné.
  20. V každém druhu života najdeš potěšení a chvíle úlevy a rozkoše, jestliže se rozhodneš považovat potíže za příliš bezvýznamné na to, aby ses jimi rozčiloval.
  21. Všichni jsme spjati s osudem, někteří řetězem zlatým a volným, jiní těsným a špinavým, co na tom ale záleží?
  22. Jednoho tíží úřady, druhého majetek, někoho tíží jeho urozený původ, někoho nízký, někdo má nad hlavou cizí vládu, někdo svou vlastní, někoho drží na jednom místě vyhnanství, někoho kněžský úřad. Celý život je otroctví … Nic není tak trpké, aby v tom vyrovnaný duch nenašel útěchu.
  23. Vzdejme se toho, co je nemožné nebo obtížné, jděme a tím, co je blízko a čeho máme naději dosáhnout.
  24. Co je tak těžkého na tom vrátit se, odkud jsi přišel? Špatně bude žít ten, kdo neumí dobře zemřít.
  25. Co může stihnout jednoho, to stihnout může každého.
  26. Pozdě učit ducha snášet nebezpečí, když už nastalo.
  27. Obojí klidu škodí: jak neschopnost cokoli změnit, tak neschopnost cokoli vydržet.
  28. Vy pořád zkoumáte, zda je duše nesmrtelná, já to už brzy zjistím. Řekl prý Iulius Canus, když ho odváděli na smrt.
  29. Člověku se více sluší vysmívat se životu než nad ním naříkat.
  30. Ale ještě lepší je přijímat lidské vady klidně a nenechat se strhnout k smíchu, ani k slzám, protože mučit se cizím neštěstím je nekonečné utrpení a radovat se z něj je nelidská rozkoš.
  31. Nikdy se nezbavíme starostí, když si budeme myslet, že kdykoli se na nás někdo dívá, hodnotí nás.
  32. Je lepší nemít kvůli své upřímnosti vážnost než se mučit neustálým předstíráním. Uchovejme v tom ovšem míru, je velký rozdíl mezi tím žít prostě a žít nedbale.
  33. Nicméně samotu a společnost je třeba mísit a střídat. Samota v nás působí touhu po lidech, společnost touhu po sobě samém, a každá tak bude lékem na tu druhou: nenávist k davu vyléčí samota, omrzelost samotou dav.
  34. Mysl není dobré udržovat stále ve stejném napětí, ale je třeba ji rozptýlit.
  35. Duchu je třeba dopřát uvolnění, odpočatý bude lepší a bystřejší.
  36. bůh Liber bývá ztotožňovám s řeckým bohem Dionýsem
  37. Duchu je třeba dopřávat a dát mu občas odpočinek, který ho vyživí a posílí. Také bychom se měli procházet ve volné přírodě, aby jasné nebe a čistý vzduch ducha povzbudil a povznesl. Někdy dodá novou sílu i projížďka, cesta a pobyt v jiné oblasti, ale také hostina a hojnější pití. Někdy je třeba se i opít, ne abychom se ve víně utopili, ale abychom se do něj ponořili. Odplavuje totiž starosti, může člověkem hluboce pohnout, a jako léčí některé nemoci, tak léčí také zasmušilost. Vynálezce vína se nejmenuje Liber z nějakého rozmaru jazyka, ale protože ducha osvobozuje od otročení starostem, propouští ho na svobodu, oživuje ho a dělá ho odvážnějším ve všem, o co se pokusí. Ale jako u svobody, tak i u vína je zdravé dodržovat míru.
  38. Nesmíme to ale dělat často, aby se to nezměnilo ve zlozvyk. Navazuje na text o pití vína.
Přepis bublinkové nápovědy: