Stupňujeme přídavná jména - komparativ

Latinská přídavná jména se stupňují, stejně jako ta česká. Známe dlouhý, delší, nejdelší, krátký, kratší, nejkratší.

Základní tvar slova, nebo-li 1. stupeň, se nazývá pozitiv: dlouhý, krátký, longus, altus, brevis

2. stupeň: komparativ: delší, kratší, longior, altior, brevior

3. stupeň: superlativ: nejdelší, nejkratší, longissimus, altissimus, brevissimus

Komparativ

My se nejprve podíváme na 2. stupeň, tj. komparativ.

Komparativ se tvoří ze základu adjektiva příponou -ior (pro maskulina a feminina) a -ius (pro neutra). Základ, tj. kmen, dostaneme, když oddělíme koncovku genitivu singuláru:

longus, long-í, altus, alt-í, brevis, brev-is... a vznikne long-ior a long-ius (ten delší, ta delší, to delší), brev-ior (ten a ta kratší) a brev-ius (to kratší)

Použití komparativu

komparativ slouží ke srovnávání: Petr je delší než Pavel, maminka je moudřejší než já, Petra je hezčí než Pavla

Petr est longior quam Pavel - Petr je delší než Pavel

Mater est sapientior quam ego - Matka je moudřejší než já

Petra est puchlerior quam Pavla - Petra je hezčí než Pavla

nebo můžu použít srovnání pomocí

Petr est longior Pavló - Petr je delší Pavla (všimněte si, že čeština si se srovnávacím pádem hravě poradí, použije ale namísto ablativu genitiv)

Mater est sapientior mé - Matka je moudřejší mě

Petra est pulcherior Pavlá - Petr je hezčí Pavly.

Jak překládáme komparativ

Komparativ samozřejmě můžeme přeložit doslova, tak jak je v příkladech, pomocí než, nebo v češtině srovnávacím genitivem. Někdy ale ve větě není obsažena ona druhá osoba nebo věc, se kterou srovnáváme, třeba máme spojení Via longior est. Cesta je delší. Lépe by bylo přeložit pomocí slůvek poněkud, příliš, trochu atp. tj. Cesta je poněkud dlouhá, např.

Jak skloňujeme komparativ

to nejlepší nakonec. Komparativy samozřejmě skloňujeme, tak jako můžeme řict delší cesta, delší cesty, o delší cestě apod., tak musíme skloňovat i latinské komparativy. Komparativy všechny patří do 3. deklinace různoslabičné. V ablativu sg. mají koncovku -e, v gen. pl. -um a zakončení neuter je v ak. a nom. stejné, v plurálu navíc končí na -a.

To znamená: delší cesta: via longior, viae (via je 1. deklinace) longior-is, viae longior-í, viam longior-em, viá longior-e...

Určitě jste si všimli, že není longiris, longirisis apod. ale kmen je longior a na něj se nabalují ostatní koncovky, dejte na to pozor! A hlavně, u neuter, ta mají totiž úplně stejný kmen, pouze jinou koncovku nominativu: tj.

mare longius, maris longioris, marí longiorí, mare longius (jsou to neutra, akuzativ a nominativ mají stejný tvar), marí longiore (říkali jsme, že komparativ se skloňuje jako různoslabičná 3. deklinace)

v množném: maria longiora (neutrum má v nom. a ak. pl. -a), marium longiorum, maribus longioribus, maria longiora, maribus longioribus.

Neztrácejte odvahu, procvičíme.