Přivlastňovací zájmena

Vydáno dne 23.01.2009

Další skupinou zájmen, která rozhodně nesmí být opomenuta, jsou přivlastňovací zájmena, která nám pomáhají identifikovat vlastníka.



Přivlastňovací zájmena (pronomina possessiva)

Bez přivlastňovacích zájmen se latina neobešla. Mnohé tvary vám budou povědomé, neboť se vyskytují v různých rčeních a příslovích, ale také je budete znát díky jiným jazykům, protože possessiva mají často původ v latině. Abychom je dokázali správně skloňovat, musíme znát první dvě deklinace substantiv, tedy 1.deklinace a 2.deklinace. Je to proto, že koncovky mají tato zájmena shodné.


MŮJ, TVŮJ, SVŮJ
(Svůj ve smyslu JEHO, JEJÍ, JEJICH)

Tyto tvary mají mnoho společného, to je jasné už na první pohled:

MEUS, MEA, MEUM
TUUS, TUA, TUUM
SUUS, SUA, SUUM

Jak již bylo řečeno v úvodu, skloňují se podle prvních dvou deklinací. Skloňování probíhá tak, že ke kmeni přidáváme dané koncovky:

MEUS - ME/US - kmen ME

V jednotném čísle tedy budou koncovky:
MASKULINUM (podle vzoru servus):meus, meí, meó, meum, , meó
FEMININUM (podle vzoru fémina): mea, meae, meae, meam, mea, meá
NEUTRUM (podle vzoru verbum): meum, meí, meó, meum, meum, meó
V čísle množném:
MASKULINUM: meí, meórum, meís, meós, meí, meís
FEMININUM: meae, meárum, meís, meás, meae, meís
NEUTRUM: mea, meórum, meís, mea, mea, meís

Analogicky se pak tvoří zájmena tuus, suus (tuí, tuó, suórum, suís,...)

Zájmeno SUUS, SUA, SUUM se užívá POUZE pro třetí osoby, je-li užit ve smyslu vlastnictví jeho, jí, jich!
Viz níže

Příklady:

Réx meus iústé regnat.

Pátriam suam semper defendere débés.

Dé exercitú tuó nón sció.

Medicí morbós meós curant.

Librós liberórum suórum legimus.

Amící meí!


NÁŠ, VÁŠ

Opět můžeme vidět jistou podobnost mezi oběma zájmeny:

NOSTER, NOSTRA, NOSTRUM
VESTER, VESTRA, VESTRUM

Princip skloňování je naprosto stejný jako v případě zájmen můj, tvůj, svůj. Jedinou výraznou výjimkou je tvar noster a vester, které se skloňují podle vzoru puer

noster, nostrí, nostró, nostrum....
vestra, vestrárum, vestrís, vestrás...

Příklady:

Féminás vestrás amábámus.

Pater noster, quí es in coelis...

Ducés vestrí saepe in terrás nostrás veniébant.

Deum nostrum vocábam.

Soror vestra vénit.

Consiliís vestrís nón créderem.


SVŮJ

Jak vyjádříme naše české svůj, např. ve větách:

Mám svůj dům, vidíme své děti, čtou své knihy

V první řadě opakuji poznámku již výše zmíněnou, že Zájmeno SUUS, SUA, SUUM se užívá POUZE pro třetí osoby, je-li užit ve smyslu vlastnictví jeho, jí, jich!

Pokud bychom si tuto poučku nepamatovali, mohlo by dojít k velkým nedorozuměním. Teď ale zpět k onomu zvratnému svůj. Tvoří se obdobně jako v mnoha jiných jazycích, např. angličtina, němčina, španělština, portugalština,...a sice tak, že ke každé osobě se použije přivlastňovací zájmeno pro danou osobu:

Já mám svůj sen - to lze říct i trošku jinak - já mám můj sen, ve výsledku je to stejné.. JÁ je zájmeno první osoby, takže použijeme i přivlastňovací zájmeno první osoby - můj:

Ego somnium meum habeó.
Já mám můj sen = Já mám svůj sen. Mám svůj sen, čí je? = můj.

Pro další osoby:

somnium tuum habés.
Is somnium suum habet.
Nós somnium nostrum habémus.
Vós somnium vestrum habétis.
Eae somnium suum habent.

Výše můžete vidět, že suus, sua, suum se užívají skutečně jen ve třetích osobách. Podívejme se na obdobnou větu s použitím suus:

Ego verbum suum habeó.
Mám jeho(její, jejich) slovo. Z toho vyplývá, že SUUS se opět vztahuje k třetím osobám (JEHO slovo)

Příklady:

Omnia mea mécum portó.

In pátriam suam properat.

In pátriam suam properás.

Fílió vestró id nón díxistis.

Amá pátrem tuum et mátrem tuam!
Zde nám pomáhá rozlišit, čí je matka a otec první slovo věty - amá. Jedná se o rozkaz druhé osobě jednotného čísla (TY miluj...matku tvou a otce tvého)

 

Přepis bublinkové nápovědy: