Především si musíme ujasnit, co to ta adverbia vůbec jsou. Adverbia neboli příslovce jsou slovní druh, na který se můžeme zeptat například "jak" tj. dobře, krásně, dlouze, hodně atp. Adverbia neskloňujeme, můžeme je ale stupňovat, např. hodně, víc a nejvíc, dobře, lépe, nejlépe atp.

Adverbia tvoříme příponami od adjektiv 1., 2. a 3. deklinace (víc typů adjektiv ani nemáme). Nejprve se podíváme, jak se adverbia tvoří od adjektiv 1. a 2. deklinace. Jsou totiž velmi podobná těm českým, která jsou zakončena na -e, v latině je toto -é dlouhé a přidává se ke slovnímu kmeni (kmen dostaneme, odtrhneme-li koncovku genitivu, tj. longus, long-í, kmen je long-).

a stejně např. pulcher - krásný, pulchré - krásně

parvus - krátký, parvé - krátce

Některá adjektiva 1. a 2. deklinace tvoří adverbia příponou -ó (není jich ale mnoho, takže je vlastně lepší učit se jednotlivá příslovce jako slovíčka)

créber - crébró - často

rárus - ráró - zřídka

citus - citó - rychle

sérus - séró - pozdě

falsus - falsó - mylně

Na závěr několik nepravidelností:

bene (čti krátce, tedy nikoli dlouhé é na konci, ale krátké) - dobře

male - špatně

certó - určitě X certé - zajisté, jistě

véró - vskutku X véré - pravdivě

multum - mnoho

ceterum - ostatně

prímum - prvně

nímium - příliš

facile a nón facile - snadno a nesnadno (tato příslovce se tvoří od adjektiv 3. deklinace facilis, ovšem s koncovkou -e, nikoli s koncovkou -iter, faciliter)