Carmen Latinogermanicum, docens, qua ratione conficiatur Vitrum, et de quibus nos vasa vitrea admoneant, observantiae ergo dedicatum NOBILI ET STRENUO VIRO, D[OMI]N[O] JOSEPHO GANTZIO. S[ACRAE] C[AESAREAE] MAIESTATI per superiorem Ungariam a bellicis solutionibus, Autore Leonharto Alberto Schlacowalden[si]. *1
PRAGAE, Ex Officina OTHMARIANA. Anno M.DC.III.
SIcubi constructis homines convivia mensis, *2 Quo possint animos exhilarare, parant: *3 Tum depromentes argentea et aurea vasa, *4 His intermiscent pocula facta Vitro. *5 5 Nempe probe ut discant convivae noscere, quam sit *6 Haec vita instabilis, fluxa, caduca, brevis. *7 Hoc etenim certum est veteres voluisse docere, *8 Pocula de fragili cum statuere Vitro. *9 Quod quia perpauci norunt, et non nisi frustra *10 10 Hoc etiam plebs malesana putat: *11 Hic mihi, qua soleat Vitrum ratione parari, *12 Et quae nos moneat, versu aperire placet. *13 Quisquis es incepto faveas: te namque juvare *14 Quod queat, hic aliquid forsitan invenies. *15 15 Vitra parans astat fornaci, ferreus ejus *16 In manibus sipho est, fistula sive cava. *17 Hujus ubi summum ferventem mittit in ollam, *18 In qua sunt modico cum sale arena, cinis, *19 Inflando format (visu mirabile) vasa *20 20 Vitrea, quae penetras lampade Phoebe tua. *21 Ecquid nos docet hoc? Genitor sic summus ADAMVM *22 E vili fingit materiaque rudi, *23 Nam vitam facto de gleba et pulvere terrae *24 Inspirat, variis hunc cumulatque bonis. *25 25 Vt velut e levi speculo, resplendeat inde, *26 Qui talem primum fecit, imago DEI. *27 Nam sanctus, justus, sapiens est conditus ille *28 Primus Homo, et cultus dotibus omnigenis. *29 Queis (dolor!) amissis, Homini patet esse relictum *30 30 Nil quam nequitiam stultitiamque meram. *31 Spe citius findi non raro vitrea cernes *32 Pocula, quae nostrae vix tetigere manus: *33 Multa levi vento collidi saepe videntur. *34 Tam fragilis res est, tamque caduca Vitrum! *35 35 Hoc tibi significat, deceptum fraude Colubri, *36 Humanum sic omne perire genus. *37 Quippe quis adversas res, quae nos, semine cretos *38 Mortali, exagitant, enumerare queat? *39 Quis referat morbos, qui nos sine fine fatigant. *40 40 Funera funeribus qui cumulare solent. *41 Vt non immerito dicatur Vivere nostrum *42 Bulla, Amnis Filum, Flos, Vapor, Vmbra, Vitrum. *43 Et tamen audet adhuc mortalis tollere cristas, *44 Elatoque alios pectore despicere. *45 45 At tu, qui sapies, potius perpendito, qui sis, *46 Et fluxae vitae volve, revolve vices. *47 A te discedat vesana superbia linge, *48 Ad mala nec corpus fastus inanis agat. *49 Vltorem scelerum Regem sperato supernum, *50 50Solvere qui poenas turgida corda jubet. *51 Quod fractum fuerit Vitrum, reparabile cujvis *52 Non est, frusta licet composuisse paret: *53 Sed si fornaci reddat Vitriarius, illis *54 Arte novam formam, consimilemve dabit: *55 55 Sic ubi mors nostri dissolvit corporis artus, *56 In cinerem redigens, quod fuerit ante cinis: *57 Nullus praeterquam rerum moderator et autor, *58 Iungere membra iterum dissociata potest. *59 Nam cum de Coelo lux ingruet illa tremenda, *60 60 Fervida qua Mundi flamma resolvet opus: *61 Ipse Deus pridem putrefacta cadavera tumbis *62 Vivificans, oras ducet ad aereas. *63 Cur ais, illaesum Vitrum sol luce corusca *64 Transit, uti pariter transeat ipse calor? *65 65 Hoc notat, Omnipotens quod corpora deinde piorum *66 Ipse suis radiis clarificare velit. *67 Vt superent stallas, Phoeben, Phoebumque nitore. *68 Corpoi ut evadant aemula CHRISTE tuo: *69 Vt quocunque velint, re nulla obstante penetrent, *70 70 Nec locus aut spacium, visque moretur ea. *71 Tantus honos massae, quae nunc obnoxia mille *72 Casibus est, tumulis quando resurget, erit! *73 Sed cur (forte rogas etiam) Vitraria sylvis Conditur, et solis raro adeunda locis? *74 75 Cur resonans ignis piceas, pinusque subinde *75 Fornaci ingestas, nocte dieque vorat? *76 Horrida Tartarei pinguntur tecta latronis, *77 Flamma quibus crepitans aestuat assidue. *78 Namque haec, sejungens procul a coelestibus oris, *79 80 Construit obscuris sedibus ipse DEUS, *80 His uti plectantur Satanas Satanasque cohortes, *81 Et quoscunque juvat facta maligna sequi. *82 Non hic ulla quies, solamina nulla dabuntur, *83 Non erit hic fletus tristitiaeque modus. *84 85 Vermis enim scelerum semper praecordia rodet, *85 Nec finem inveniet carnificina malis. *86 Sed jam sit satis, haec paucis monuisse: molestum *87 Mentibus est nostris quodque supervacuum. *88 Tu documenta, Vitrum quae praebet, candide lector, *89 90 Si non nota prius, corde reconde tuo. *90 Nec posthac reputa vitreis concurrere poclis, *91 Et plenos cyathos evacuare decus. *92 Humanae vitae nunc maxima damna parantur. *93 Haustibus immodicis, immodico cibo. *94 95 Ergo Redemptoris praeceptum saepe recurrat, *95 Quod jubet, ut minime crapula corda gravet. *96 Sic Orco, nobis hic quem Vitraria monstrat, *97 Vitato, dabitur regna subire poli. *98 Regna subire poli, queis tandem vera supersunt *99 100 Gaudia, quae poterit demere nulla dies. *100
Text připravily k vydání a přeložily paní Jitka Lněničková a paní Marta Vaculínová.
- hranatá závorka označuje rozepsanou zkratku
- Vždycky, když lidé se chystají k hostině prostírat stoly,
- aby své duše mohli u nich rozveselit
- dávají na ně i zlaté a stříbrné číše a zvykli si také
- zamíchat mezi ně občas poháry z čirého skla
- Tím chtějí pozvaným hostům naznačit, jaký ten život
- vezdejší nestálý, vratký, krátký a prchavý jest.
- O tom nás zajisté i naši předkové poučit chtěli
- když vyráběli ty číše, stvořené z křehkého skla.
- Protože ví to jen málokdo a mnozí zpozdilí lidé
- neznají často ten důvod, proč stojí na stole sklo,
- tak bych chtěl právě zde vysvětlit veršovanou formou
- jak se sklo vyrábí a též o čem nás poučit má.
- Ať už jsi kdokoli, přej mému záměru úspěch,
- snad ti to, co v básni najdeš, může k užitku být.
- Výrobce skla stojí u pece a ve svých rukou
- drží píšťalu dutou nebo tyč železnou má.
- Žhnoucí konec té tyče pak do pánve ponoří, v které
- ve správném poměru smíchal s popelem písek a sůl.
- Dechem svým (to stojí za pohled) formuje vázu
- skleněnou, aby jí mohl proniknout sluneční svit.
- Jak nás to poučit má? Tak Adama Nejvyšší Otec
- vytvořil z hmoty lehké, jež neměla žádný tvar
- Vytvořil jej totiž z pouhé hlíny a zemského prachu,
- vdechl mu život a s ním mnohé dobro mu dal.
- Aby se z něho jak z jemného zrcadla odrážel potom
- obraz samého Boha, jenž ho v té podobě stvořil.
- Vždyť jako spravedlivý a svatý a moudrý byl stvořen
- ten první člověk, který nadání rozličná měl.
- Když o ně nešťastně přišel, pak člověku zůstala jenom
- nezdárnost, hloupost čirá, jiného dočista nic.
- Rychleji, než by ses nadál, ti skleněná nádoba prasknout
- může, snad ještě dřív, než-li ses dotknout jí stih.
- Spousta z nich snadno i po slabém závanu větru se skácí,
- tak křehká je to věc, tak pomíjivé je sklo.
- To ti má znamení dát, že stejným způsobem může
- lidský rod přelstěný hadem ukončit i bytí své.
- Vždyť kdo by spočítat mohl ty nesnáze, které nás lidi
- zrozené ze semene, smrtelné, stíhají dál?
- Kdo může vypočíst nemoci, které nás bez konce souží,
- které na sebe vrší za hrobem další hrob?
- Proto se říká (ne neprávem), že je náš život
- bublina, řeka, vlákno, pára, květ, stín jen a sklo.
- A přece troufne si smrtelný člověk pyšně se nosit,
- nadýmat se a dívat zvysoka na všechny kolem.
- Ale ty rozumem nadaný raději uvažuj, kdo jsi,
- prchavost života stále probírej v mysli své.
- Zažeň od sebe pryč tu šílenou zpupnost, ať více
- nenutí prázdná pýcha tvé tělo páchat hřích.
- Doufej, že Nejvyšší Král přijde, jenž hříchy trestá,
- jenž zpupná donutí srdce přijmout zasloužený trest.
- Rozbité sklo člověk neznalý neumí slepit,
- ať se namáhá, jak chce, nedá mu původní tvar.
- Dá-li je sklář ale do pece znovu, pak může
- dát mu svým uměním zas původní či nový tvar.
- Stejně tak smrt údy našeho těla vždy uvede v zmatek,
- v popel obrací to, co bylo popelem dřív
- a nikdo kromě toho, jenž všechno stvořil a řídí
- nemůže nazpátek složit rozptýlených částí změť.
- Neboť když z nebe se přivalí ono strašlivé světlo,
- když žhnoucí plameny svět zničí a obrátí v nic,
- samotný Bůh dávno zetlelé mrtvoly z hrobů
- oživí, přivede tam, kde kraje nebeské jsou.
- Proč, ptáš se, mohou vždy čirým sklem paprsky slunce
- proniknout a spolu s nimi proč teplo proudit smí?
- To má naznačit, že Všemohoucí ta těla
- zbožných paprsky svými podobně osvítit chce,
- aby svou září předčily slunce a hvězdy i měsíc
- a vyšly z tvého těla, Kriste, v podobě tvé.
- Ať chtějí kamkoli, nic jim překážet nebude v cestě,
- žádné místo a prostor, síla je nezastaví.
- Takové cti se této hmotě, zmítané neštěstím mnohým,
- dostane onoho času, ve kterém opustí hrob.
- do kterých po celý den slunce nezavítá?
- Proč oheň s hukotem dříví z borovic, smrkové klády
- vhozené do pece hltá, požírá nocí a dnem?
- Podobným způsobem malují strašlivý příbytek lupiče z pekel,
- v němž celou věčnost žhne plamen, jenž pohltí vše.
- Schválně ji samotný Bůh vzdálil od nebeských končin,
- odlehlé místo jí dal, kam nikdo nemůže jít.
- Aby tak potrestal Satana i jeho bojové šiky
- a všechny, kteří se rádi, příkladem zla dají svést.
- Nikdo tu nedojde klidu a útěchu nemůže čekat
- bez konce vládne tu smutek, bez konce vládne tu pláč.
- Červ stále do ledví hříšníky totiž tu hryže
- marně by kdokoliv doufal, že přijde konec těch muk.
- Ale již dost o tom, stačil nám ten krátký výklad,
- obtížný pro naše mysli, více už netřeba psát.
- Ty se však, laskavý čtenáři, příkladem pouč, jejž sklo
- přináší nám, a cos neznal, uchovej si v srdci svém.
- Od této chvíle už nemysli na to, že připíjet poháry ze skla,
- a sklenky vyprázdnit do dna ozdobou člověku je.
- Pro život člověka může mít následky hrozné
- bude-li nemírně pít a bude-li bez míry jíst.
- Proto je třeba mít na paměti vždy to, co nám kázal,
- ten, jenž nás vykoupil – vyhnout se kocovině.
- Těm, kdo se vyhnou peklu, jehož příklad jsme dali
- v básni na příkladu sklárny, dá Bůh do nebe jít.
- Do nebe jít, kde jen skutečné radosti najdeš,
- radosti, které se ráno nerozplynou v dým.