Carmen
Latinogermanicum, docens, qua ratione conficiatur Vitrum, et de quibus nos vasa
vitrea admoneant, observantiae ergo dedicatum NOBILI ET STRENUO VIRO, D[OMI]N[O]
JOSEPHO GANTZIO. S[ACRAE] C[AESAREAE] MAIESTATI per superiorem Ungariam a
bellicis solutionibus, Autore Leonharto Alberto Schlacowalden[si].
*1
PRAGAE, Ex Officina OTHMARIANA. Anno M.DC.III.
SIcubi constructis homines convivia mensis, *2 Quo possint animos
exhilarare, parant:
*3 Tum depromentes argentea et
aurea vasa,
*4 His intermiscent pocula
facta Vitro.
*5 5 Nempe
probe ut discant convivae noscere, quam sit
*6 Haec vita instabilis,
fluxa, caduca, brevis.
*7 Hoc etenim certum est
veteres voluisse docere,
*8 Pocula de fragili cum
statuere Vitro.
*9 Quod quia perpauci norunt,
et non nisi frustra
*10 10 Hoc
etiam plebs malesana putat:
*11 Hic mihi, qua soleat
Vitrum ratione parari,
*12 Et quae nos moneat, versu
aperire placet.
*13 Quisquis es incepto
faveas: te namque juvare
*14 Quod queat, hic aliquid
forsitan invenies.
*15 15 Vitra
parans astat fornaci, ferreus ejus
*16 In manibus sipho est,
fistula sive cava.
*17 Hujus ubi summum ferventem
mittit in ollam,
*18 In qua sunt modico cum
sale arena, cinis,
*19 Inflando format (visu
mirabile) vasa
*20
20 Vitrea, quae penetras lampade Phoebe tua.
*21 Ecquid nos docet hoc?
Genitor sic summus ADAMVM
*22 E vili fingit materiaque
rudi,
*23 Nam vitam facto de gleba
et pulvere terrae
*24 Inspirat, variis hunc
cumulatque bonis.
*25 25 Vt
velut e levi speculo, resplendeat inde,
*26 Qui talem primum fecit,
imago DEI.
*27 Nam sanctus, justus,
sapiens est conditus ille
*28 Primus Homo, et cultus
dotibus omnigenis.
*29 Queis (dolor!) amissis,
Homini patet esse relictum
*30 30 Nil
quam nequitiam stultitiamque meram.
*31 Spe citius findi non raro
vitrea cernes
*32 Pocula, quae nostrae vix
tetigere manus:
*33 Multa levi vento collidi
saepe videntur.
*34 Tam fragilis res est,
tamque caduca Vitrum!
*35 35 Hoc
tibi significat, deceptum fraude Colubri,
*36 Humanum sic omne perire
genus.
*37 Quippe quis adversas res,
quae nos, semine cretos
*38 Mortali, exagitant,
enumerare queat?
*39 Quis referat morbos, qui
nos sine fine fatigant.
*40
40 Funera funeribus qui cumulare solent.
*41 Vt non immerito dicatur
Vivere nostrum
*42 Bulla, Amnis Filum, Flos,
Vapor, Vmbra, Vitrum.
*43 Et tamen audet adhuc
mortalis tollere cristas,
*44 Elatoque alios pectore
despicere.
*45 45 At
tu, qui sapies, potius perpendito, qui sis,
*46 Et fluxae vitae volve,
revolve vices.
*47 A te discedat vesana
superbia linge,
*48 Ad mala nec corpus fastus
inanis agat.
*49 Vltorem scelerum Regem
sperato supernum,
*50 50Solvere
qui poenas turgida corda jubet.
*51 Quod fractum fuerit
Vitrum, reparabile cujvis
*52 Non est, frusta licet
composuisse paret:
*53 Sed si fornaci reddat
Vitriarius, illis
*54 Arte novam formam,
consimilemve dabit:
*55 55 Sic
ubi mors nostri dissolvit corporis artus,
*56 In cinerem redigens, quod
fuerit ante cinis:
*57 Nullus praeterquam rerum
moderator et autor,
*58 Iungere membra iterum
dissociata potest.
*59 Nam cum de Coelo lux
ingruet illa tremenda,
*60
60 Fervida qua Mundi flamma resolvet opus:
*61 Ipse Deus pridem
putrefacta cadavera tumbis
*62 Vivificans, oras ducet ad
aereas.
*63 Cur ais, illaesum Vitrum
sol luce corusca
*64 Transit, uti pariter
transeat ipse calor?
*65 65 Hoc
notat, Omnipotens quod corpora deinde piorum
*66 Ipse suis radiis
clarificare velit.
*67 Vt superent stallas,
Phoeben, Phoebumque nitore.
*68 Corpoi ut evadant aemula
CHRISTE tuo:
*69 Vt quocunque velint, re
nulla obstante penetrent,
*70 70 Nec
locus aut spacium, visque moretur ea.
*71 Tantus honos massae, quae
nunc obnoxia mille
*72 Casibus est, tumulis
quando resurget, erit!
*73 Sed cur (forte rogas
etiam) Vitraria sylvis
Conditur, et solis raro adeunda locis?
*74 75 Cur
resonans ignis piceas, pinusque subinde
*75 Fornaci ingestas, nocte
dieque vorat?
*76 Horrida Tartarei pinguntur
tecta latronis,
*77 Flamma quibus crepitans
aestuat assidue.
*78 Namque haec, sejungens
procul a coelestibus oris,
*79
80 Construit obscuris sedibus ipse DEUS,
*80 His uti plectantur Satanas
Satanasque cohortes,
*81 Et quoscunque juvat facta
maligna sequi.
*82 Non hic ulla quies,
solamina nulla dabuntur,
*83 Non erit hic fletus
tristitiaeque modus.
*84
85 Vermis enim scelerum semper praecordia rodet,
*85 Nec finem inveniet
carnificina malis.
*86 Sed jam sit satis, haec
paucis monuisse: molestum
*87 Mentibus est nostris
quodque supervacuum.
*88 Tu documenta, Vitrum quae
praebet, candide lector,
*89 90 Si
non nota prius, corde reconde tuo.
*90 Nec posthac reputa vitreis
concurrere poclis,
*91 Et plenos cyathos evacuare
decus.
*92 Humanae vitae nunc maxima
damna parantur.
*93 Haustibus immodicis,
immodico cibo.
*94 95 Ergo
Redemptoris praeceptum saepe recurrat,
*95 Quod jubet, ut minime
crapula corda gravet.
*96 Sic Orco, nobis hic quem
Vitraria monstrat,
*97 Vitato, dabitur regna
subire poli.
*98 Regna subire poli, queis
tandem vera supersunt
*99
100 Gaudia, quae poterit demere nulla dies.
*100
Text připravily k vydání a přeložily paní Jitka Lněničková a paní Marta Vaculínová.
- hranatá závorka označuje rozepsanou zkratku
- Vždycky, když lidé se chystají k hostině prostírat stoly,
- aby své duše mohli u nich rozveselit
- dávají na ně i zlaté a stříbrné číše a zvykli si také
- zamíchat mezi ně občas poháry z čirého skla
- Tím chtějí pozvaným hostům naznačit, jaký ten život
- vezdejší nestálý, vratký, krátký a prchavý jest.
- O tom nás zajisté i naši předkové poučit chtěli
- když vyráběli ty číše, stvořené z křehkého skla.
- Protože ví to jen málokdo a mnozí zpozdilí lidé
- neznají často ten důvod, proč stojí na stole sklo,
- tak bych chtěl právě zde vysvětlit veršovanou formou
- jak se sklo vyrábí a též o čem nás poučit má.
- Ať už jsi kdokoli, přej mému záměru úspěch,
- snad ti to, co v básni najdeš, může k užitku být.
- Výrobce skla stojí u pece a ve svých rukou
- drží píšťalu dutou nebo tyč železnou má.
- Žhnoucí konec té tyče pak do pánve ponoří, v které
- ve správném poměru smíchal s popelem písek a sůl.
- Dechem svým (to stojí za pohled) formuje vázu
- skleněnou, aby jí mohl proniknout sluneční svit.
- Jak nás to poučit má? Tak Adama Nejvyšší Otec
- vytvořil z hmoty lehké, jež neměla žádný tvar
- Vytvořil jej totiž z pouhé hlíny a zemského prachu,
- vdechl mu život a s ním mnohé dobro mu dal.
- Aby se z něho jak z jemného zrcadla odrážel potom
- obraz samého Boha, jenž ho v té podobě stvořil.
- Vždyť jako spravedlivý a svatý a moudrý byl stvořen
- ten první člověk, který nadání rozličná měl.
- Když o ně nešťastně přišel, pak člověku zůstala jenom
- nezdárnost, hloupost čirá, jiného dočista nic.
- Rychleji, než by ses nadál, ti skleněná nádoba prasknout
- může, snad ještě dřív, než-li ses dotknout jí stih.
- Spousta z nich snadno i po slabém závanu větru se skácí,
- tak křehká je to věc, tak pomíjivé je sklo.
- To ti má znamení dát, že stejným způsobem může
- lidský rod přelstěný hadem ukončit i bytí své.
- Vždyť kdo by spočítat mohl ty nesnáze, které nás lidi
- zrozené ze semene, smrtelné, stíhají dál?
- Kdo může vypočíst nemoci, které nás bez konce souží,
- které na sebe vrší za hrobem další hrob?
- Proto se říká (ne neprávem), že je náš život
- bublina, řeka, vlákno, pára, květ, stín jen a sklo.
- A přece troufne si smrtelný člověk pyšně se nosit,
- nadýmat se a dívat zvysoka na všechny kolem.
- Ale ty rozumem nadaný raději uvažuj, kdo jsi,
- prchavost života stále probírej v mysli své.
- Zažeň od sebe pryč tu šílenou zpupnost, ať více
- nenutí prázdná pýcha tvé tělo páchat hřích.
- Doufej, že Nejvyšší Král přijde, jenž hříchy trestá,
- jenž zpupná donutí srdce přijmout zasloužený trest.
- Rozbité sklo člověk neznalý neumí slepit,
- ať se namáhá, jak chce, nedá mu původní tvar.
- Dá-li je sklář ale do pece znovu, pak může
- dát mu svým uměním zas původní či nový tvar.
- Stejně tak smrt údy našeho těla vždy uvede v zmatek,
- v popel obrací to, co bylo popelem dřív
- a nikdo kromě toho, jenž všechno stvořil a řídí
- nemůže nazpátek složit rozptýlených částí změť.
- Neboť když z nebe se přivalí ono strašlivé světlo,
- když žhnoucí plameny svět zničí a obrátí v nic,
- samotný Bůh dávno zetlelé mrtvoly z hrobů
- oživí, přivede tam, kde kraje nebeské jsou.
- Proč, ptáš se, mohou vždy čirým sklem paprsky slunce
- proniknout a spolu s nimi proč teplo proudit smí?
- To má naznačit, že Všemohoucí ta těla
- zbožných paprsky svými podobně osvítit chce,
- aby svou září předčily slunce a hvězdy i měsíc
- a vyšly z tvého těla, Kriste, v podobě tvé.
- Ať chtějí kamkoli, nic jim překážet nebude v cestě,
- žádné místo a prostor, síla je nezastaví.
- Takové cti se této hmotě, zmítané neštěstím mnohým,
- dostane onoho času, ve kterém opustí hrob.
- do kterých po celý den slunce nezavítá?
- Proč oheň s hukotem dříví z borovic, smrkové klády
- vhozené do pece hltá, požírá nocí a dnem?
- Podobným způsobem malují strašlivý příbytek lupiče z pekel,
- v němž celou věčnost žhne plamen, jenž pohltí vše.
- Schválně ji samotný Bůh vzdálil od nebeských končin,
- odlehlé místo jí dal, kam nikdo nemůže jít.
- Aby tak potrestal Satana i jeho bojové šiky
- a všechny, kteří se rádi, příkladem zla dají svést.
- Nikdo tu nedojde klidu a útěchu nemůže čekat
- bez konce vládne tu smutek, bez konce vládne tu pláč.
- Červ stále do ledví hříšníky totiž tu hryže
- marně by kdokoliv doufal, že přijde konec těch muk.
- Ale již dost o tom, stačil nám ten krátký výklad,
- obtížný pro naše mysli, více už netřeba psát.
- Ty se však, laskavý čtenáři, příkladem pouč, jejž sklo
- přináší nám, a cos neznal, uchovej si v srdci svém.
- Od této chvíle už nemysli na to, že připíjet poháry ze skla,
- a sklenky vyprázdnit do dna ozdobou člověku je.
- Pro život člověka může mít následky hrozné
- bude-li nemírně pít a bude-li bez míry jíst.
- Proto je třeba mít na paměti vždy to, co nám kázal,
- ten, jenž nás vykoupil – vyhnout se kocovině.
- Těm, kdo se vyhnou peklu, jehož příklad jsme dali
- v básni na příkladu sklárny, dá Bůh do nebe jít.
- Do nebe jít, kde jen skutečné radosti najdeš,
- radosti, které se ráno nerozplynou v dým.