Podívejme se nyní na slovní zásobu:

AVÉ, AVÉTE - vyskytuje se pouze v těchto tvarech imperativu (základem je sloveso aveó, ére) - buď zdráv, buď vítán

grátia, ae, f. - milost, laskavost, (odtud i gratias agere - děkovat, gratias - díky), zde užitý tvar je VOKATIV, vztahuje se k oslovení María (také vokativ)

plénus, a, um - adjektivum, plný, naplněný, užitý tvar gratia plena je celý VOKATIV (ty, Marie, milosti plná)

técum - ve skutečnosti cum té, předložka cum se ale často připojuje právě k zájmenu a staví se přímo k němu a ještě na druhou stranu

benedictió, ónis, f. - je už středověký termín pro požehnání, blahořečení, velebení, odtud pak benedictus, a, um - adjektivum - požehnaný tu benedicta - opět vokativ, stále oslovujeme Pannu Marii

mulier, mulieris - f. - žena, 3. deklinace, po předložce in na otázku kde užijeme ablativ

frúctus, ús, m. - plod, 4. deklinace, zde v nominativu (požehnaný kdo co, plod)

venter, ventris, m. - břicho, život (v matce) zde genitiv, vztahuje se k frúctus, tj. plod koho čeho života tui - tvého

óró, óráre, áví, átum - prosit, modlit se, zde imperativ - pros

pro - předložka, znamená pro, v tomto případě za, pojí se s ablativem

peccátor, óris, m. - hříšník, opět už středověký termín

hóra, ae, f. - hodina, po předložce in následuje ablativ

mors, mortis f - smrt, hodina koho čeho naší smrti, tj. genitivy