Především je třeba si osvojit, co jsou to účelové věty. Jedná se o vedlejší věty, na které se můžeme zeptat proč, za jakým účelem. Čili věty typu: Učím se, abych nebyl hloupý. (proč se učím) Cvičím, abych byl silný. (proč za jakým účelem cvičím) ATP

Než se podíváme přímo na účelové věty, musíme si nejprve zopakovat následující:

Nebo jednoduše, vedlejší čas znamená v latině všechny minulé časy, a všechny ostatní časy jsou v latině tzv. hlavní.

Pravidlo pro účelové věty je takové:

Čeština nám tentokrát nepomůže. V češtině totiž po spojce ABY následuje vždy příčestí minulé.

Edimus, ut vivámus. V hlavní větě prézens, tj. čas hlavní, ve vedlejší větě konjunktiv prézenta.
Edébámus, ut viverémus. . V hlavní větě je imperfektum, tj. čas vedlejší, ve vedlejší větě je konjunktiv imperfekta.
Laborámus, né pauperí símus. V hlavní větě je prézens, ve vedlejší větě je konjunktiv prézenta.
Laborábámus, né pauperí essémus. V hlavní větě je imperfektum, ve vedlejší větě je konjunktiv imperfekta.

Ještě vám dlužím pravidlo o spojkách:

Discite, ut sapientés sítis!
Veniébant, ut viderent.
Discó, né stulta sim.
Oculós habémus, ut melius videámus.
Bíbis, né sitim habeás.